Nabízíme


Počet přístupů

pocitadlo

ČLÁNKY

Poezie vánočního cukroví

Vánoční cukroví peču skoro půl století. Ale než jsem tuto větu napsala, několikrát jsem si to v hlavě přerovnala, abych se ujistila, že je tomu skutečně tak. Pečení vánočního cukroví mám odjakživa ráda, o tom tedy sama sebe ujišťovat nemusím. Nejsem sice žádný expert, ale myslím si, že pokud něco člověk dělá s láskou, nemusí to dopadat úplně špatně. Jsem prostě normální česká hospodyňka.

> Moje první vzpomínka týkající se vánočního cukroví, jsou samozřejmě z oblasti jeho konzumace. Po Štědrém dnu jsme občas jezdívali k babičce, která žila na malém městě v Podkrkonoší. Z té doby mi zůstala vzpomínka na velký dřevěný vál, na kterém byly v řadě jako vojáci vyrovnané košíčky a věnečky, plněné máslovým krémem a zdobené hranolky báječného jistřivého jablečného rosolu. Bylo to v době, kdy jsem na vál položený na stole sotva dohlédla. Vím, že chutnaly báječně, nejlépe snad ten kousek nakyslého rosolu, který tam byl hlavní ozdobou. Původní recept vážící se k této vzpomínce nemám, některé z receptů mé babičky jsem však dodatečně získala. Na České hospodyňce najdete například Mědvědí tlapky (babiččiny).

Další konkrétní vzpomínka se již váže na pečení vánočního cukroví s mojí maminkou a s mladší sestrou. Tatínek naloupal ořechy a pak se taktně z vánočních aktivit vzdálil. Výroba vánočního cukroví probíhala vždy v kuchyni, která byla centrem předvánočního dění. Dokud jsem se ztrácela na židli za stolem, klečela jsem na židli, abych pohodlně všude dosáhla a mohla pomáhat. Samozřejmě s vypichováním koleček a jejich umísťováním na plech, s plněním formiček na medvědí tlapky, s kroucením vanilkových rohlíčků, se zdobením polevou, ořechy, rozinkami či mandlemi. Občas se něco nepovedlo, ale i to mělo svou dobrou stránku. Dalo se to ochutnat ještě před vánocemi. Ostatní cukroví putovalo do velké papírové krabice s přihrádkami, kde čekalo na svůj slavný den. Sortiment býval většinou každý rok stejný – medvědí tlapky, linecká kolečka, vanilkové rohlíčky, strojkové věnečky, sněhové pusinky (aby se spotřebovaly vaječné bílky) a košíčky plněné ořechovou náplní. Na štědrý den se slavnostně narovnalo na mísu a poprvé se ochutnávalo až po večeři u rozsvíceného stromečku.

Další inspirací k přípravě cukroví byly ochutnávky cukroví u mých kamarádek nebo u známých. Skoro vždy se mi podařilo vyloudit recept, a tak vlastně začala vznikat moje první sbírka receptů. Vůbec první recepty, které se do ní dostaly, byly na vánoční cukroví. Bylo to v době, kdy už jsem cukroví vyráběla samostatně, maminka mi brzy a ochotně přenechávala vládu v kuchyni. Neměla tolik času a chuti se s cukrovím, které se za pár dní sní, piplat a zdobit jako já. Recepty na cukroví se tehdy předávaly osobně, ručně psané na útržcích papíru. Zakládala jsem je do jedné ze dvou kuchařských knih, které jsem měli doma. Samozřejmě že tehdy neexistoval internet, v omezené nabídce časopisů se recepty objevovaly poskrovnu, o mandle, burské oříšky a pomeranče se sváděly boje ve frontách. Přesto díky kreativitě hospodyněk vznikalo i v této době báječné, chutné a voňavé cukroví, ke kterému se dodnes ráda vracím. Je to zejména recept na čokoládu, kterou používám jak na polevy, tak na zdobení drobného cukroví či dortů, Jablkové placičky obalované kokosem, Kokosové pracny, Košíčky s ořechovou náplní, Střapáči, Kávová kolečka.

K tomuto období se váže i moje záliba čtení si v kuchařských knihách. Z počátku jsem si listovala v těch dvou, které byly k dispozici. Jednu z nich „sandtnerku“ (Kuchařka Marie Janků – Sandtnerová a František Janků, vydaná v roce 1952 v Montrealu ) jsem si v té době zvláště oblíbila, neboť kapitola, týkající se vánočního cukroví byla pro mě skoro jako detektivní román. Ne všemu jsem úplně rozumněla, některé suroviny mi byly tehdy neznámé nebo se prostě nevyskytovaly v poloprázdných regálech socialistických samoobsluh. Tehdejší doba však nabízela mnohem více času a dostatek prostoru pro improvizaci v oblasti domácí přípravy moučníků a cukroví. Běžné byly i vzájemné výměny nedostatkových potravin mezi sousedkami, které občas přerostly i v nová přátelství. Kuchařku paní Sandtnerové vlastním dodnes, zdědila jsem ji po své mamince a dala jsem ji nově svázat. Má vyhrazeno čestné místo v mé malé sbírce letitých i nejnovějších kuchařek. Stále je mým zdrojem inspirace, ale hlavně se mohu spolehnout na její kvalitní o ověřené postupy. Občas podléhám pokušení některé postupy modernizovat, ale často se také pokorně vracím k původním technologiím a surovinám. Z této kuchařky byly převzaty, částečně upraveny a léty prověřeny následující recepty: Linecké koláčky, Mandlové trojhránky, Rozinkové půlměsíčky, Zázvorky.

Léty se má sbírka receptů rozrůstala natolik, že jsem se rozhodla jí dát elektronickou podobu a prostřednictvím internetu ji zpřístupnit prakticky každému. V roce 2001 vznikly stránky České hospodyňky. Jejich rozšiřování, údržba a aktualizace vyžadují téměř každodenní trpělivou péči. Těší mě však pomyšlení, že se třeba některý z mých receptů na vánoční cukroví někomu neznámému osvědčí a stane se součástí jeho rodinné tradice. Raduji se z toho, když se mi ozývají mladí lidé, žijící ve světě, kteří narazili na mé webové stránky a recepty na vánoční cukroví jim připomínají něco z jejich dětství a života v naší zemi. Osvěží mě mail od zkušených cukrářek, které mi potvrzují, že pečou obdobné cukroví úspěšně už celá léta.

V posledních letech ráda experimentuji a zkouším nové a nové variace na téma vánoční cukroví. Překážkou již není nedostatek vhodných surovin, v regálech supermarketů lze najít vše potřebné. Z časopisů se na čtenáře valí stovky zaručeně nejlepších receptů, není třeba listovat v knihách, na internetu lze najít vše. Novými recepty mě zásobují i mé kamarádky a známé. A tak občas podléhám módním vlnám a pokouším se připravit cukroví s menší kalorickou hodnotou (Ovsáky, Ovocné ovesné hrudky, Ovocné šátečky, Vločkové vykrajovačky), sedm druhů cukroví z jednoho těsta za jeden večer či cizokrajné sladkosti (Alibabovy oříšky, Marokánky). Rodinou jsem však vždy nenásilně nasměrována k dodržování rodinných tradic. Ochotně ochutnávají a hodnotí zaručeně nejnovější cukroví, které ještě nikdy nejedli, ale ze svátečního stolu nejdříve zmizí cukroví tradiční.

Příprava vánočního cukroví je většinou časově náročná a není divu, když některé hospodyňky dávají přednost spíše nákupu kvalitního hotového cukroví. Pro mě je však pečení vánočního cukroví nedílnou součástí přípravy na největší svátky v roce. Udělám všechno, abych si na to našla dostatek času a užila si to jaksepatří. Letos se mi při pomyslném listování vánočními recepty hlavou mihla zajímavá myšlenka – jak vlastně vznikaly názvy jednotlivých druhů cukroví?. Pod tímto novým úhlem pohledu jsem zjistila, že názvy receptů na cukroví lze rozdělit zhruba do sedmi skupin:

A tak jsem se přes vzpomínky konečně dostala až k té vánoční poezii....Krásné vánoční svátky mezi těmi nejbližšímu přeje Česká hospodyňka.