Nabízíme


Počet přístupů

pocitadlo

ČLÁNKY

Už rostou

Výkřik „už rostou“ je neodmyslitelně přiřazen k houbařům. Zpráva se většinou šíří jako lavina a v zápětí milovníci hub vyrážejí do lesů. V lepším případě se vracejí spokojení s plnými košíky a lehce unavení se doma pouští do zpracování hub. V horším případě mají košíky téměř prázdné, ale zato se krásně prošli na čerstvém vzduchu. Jsou vlastně spokojení, protože je více zajímá vlastní hledání, než konzumace hub. A v nejhorším případě se houbaři vracejí nejen s prázdným košíkem, ale také třeba s přisátým klíštětem, ztraceným mobilem či špatnou náladou. Ke které kategorii se řadíte vy? Že vás houby vůbec nezajímají? Třeba se vám bude líbit alespoň pár poetických houbových fotografií…

Babka

Hřib koloděj

Můj osobní vztah k houbám byl budován už od raného dětství mým dědou, který byl houbařem přímo vášnivým. Na houby chodíval skoro denně od pozdního jara až do začátku zimy. Ostatně žil v době a v prostředí, kdy bylo vítáno cokoliv, co se dalo uvařit a sníst. Houby byly příjemným zpestřením letní stravy a samozřejmě se daly nasušit, naložit a používat k vaření i v zimě. Děda znal všechny lesy v okolí svého bydliště, ale uměl najít houby i na místech nečekaných, třeba v zámeckém parku. Měl svá jistá místečka, která před námi vnoučaty netajil a postupně nás zasvěcoval do houbových tajů. Pod břízami jsme měi hledat kozáky, pod osikami křemenáče, pod modříny klouzky. Děda sbíral nejrozmanitější houby. Od klasických hříbků, hřibů kovářů a kolodějů, babek, klouzků, ryzců, lišek a kozáků až k obecně méně vyhledávaným holubinkám, bedlám, tloušťům, růžovkám a pečárkám.

Košík plný hub

Chuť chodit do lesa a hledat houby mi vydržela až dosud, ale nemám již odvahu sbírat houby, které bezpečně neznám. Změnila jsem prostředí a chodím do jiných lesů. A tak sbírám většinou ty hřibovité, které bezpečně identifikuji. O občas se dokonce poradím s atlasem hub, abych měla opravdu jistotu. Mimochodem, slušný atlas hub online je třeba na www.naturfoto.cz, kde najdete nejen věrné fotografie hub, ale i poměrně podrobný popis. Vycházky do lesa mi však přinášejí radost, i když se vracím bez úlovku. V lese je stále co obdivovat, v lese se dá jen tak bloumat a relaxovat, v lese se dá i fotografovat. Houby jsou krásné, i když právě nevíte, zda jsou jedlé. Dotvářejí atmosféru lesa.

Houby u kořenů stromu

Houby na starém pařezu

Choroše

Většinou chodívám na houby nebo jen tak na procházku do novohradeckých lesů, které se rozkládají na jižní hranici téměř statisícového města Hradec Králové. Výhodou je, že se tam dá dojet městskou dopravou, a tak tyto rozsáhlé lesy také slouží po celý rok k rekreaci obyvatel města. Jsou protkány sítí cest i místních cestiček, turistických tras, naučných stezek i cyklostezkou. V zimě se hlavní lesní komunikace často mění na běžecké trasy. V lesích jsou místa velmi frekventovaná, ale lze v nich nalézt i divoká, téměř nenavštěvovaná zákoutí. Jako drahokamy jsou do těchto lesů zasazeny rybníky s poetickými jmény Biřička, Cikán, Datlík a Výskyt. Jde o lesy smíšené, s převahou smrkového porostu, ale i s řadou listnáčů – buků, dubů, bříz. Rozmanitost lesa nahrává i široké škále druhů hub, které zde rostou. Z jedlých hub jsou to nejen ty hřibovité mezi kterými vedou tzv. babky, ale také hojnost růžovek a mnoho druhů holubinek.

Muchomůrky

Muchomůrky

Méně poetická už je činnost, která následuje po přinesení hub domů. Měly by se co nejdříve zpracovat a při jejich zpracování dodržovat některá základní pravidla. Houby samozřejmě očistíme, odstraníme všechny mechanicky poškozené části, červivé a nahnilé houby bez milosti vyhodíme. U některých hub se loupe i hlavička (klouzek, růžovka), u některých se konzumují pouze klobouky, nikoliv třeň. První, co každého napadne, je udělat si dobrou houbovou smaženici. Na smaženici má každý jistě svůj oblíbený recept, na který nedá dopustit. Smaženici můžeme připravit jak ze směsi z hřibovitých hub, tak třeba i z růžovek. Bedly chutnají báječně, když je usmažíme jako řízek, ryzce jsou zase výborné naložené v octě. Bez hub se neobejde třeba pravá bramborová polévka. Houby můžeme nakrájet na tenké plátky a dobře usušit, nejlépe na čerstvém vzduchu, ale ne na slunci. Chceme-li houby zmrazit, je třeba je nejdříve podusit, nechat zchladnout a pak po jednotlivých porcích zmrazit.

Pro inspiraci uvádím odkazy na několik „houbových“ receptů, které najdete i s fotografiemi na České hospodyňce:

Guláš z hub a paprik
Houbový salát paní fořtové
Kuře s houbovou nádivkou
Houbový gulášek
Krakonošův dlabanec
Zapečené houby s hermelínem
Hovězí polévka s houbovými knedlíčky
Krkonošský kuba

V Hradci Králové dne 17.8.2010